BLOG
-
Nad softwarem
10.07.2008 - Software nade mnou vítězí na všech frontách. V pondělí jsem zase prohrál jakousi fatální bitvu s novým počítačovým programem a byl jsem potupně nucen požádat o technickou podporu. Učinil jsem tak telefonicky. O něco méně se stydím, když se nemusím koukat krásným slečnám do krásných očí a poslouchat, co jsem zbabral. Kdyby se při tom alespoň tak neusmívaly… -
Mimoděk stávkokazem
26.06.2008 - Celý den té historicky největší stávky hned po devětaosmdesátém, co se konala uplynulé úterý, jsem projezdil Prahou sem tam na motorce. Samozřejmě služebně. O stávce jsem nebyl včas informován, zřejmě proto jsem si jí vůbec nevšiml. Natož abych se byl přidal na nějakou stranu. -
Svobodně se bát
12.06.2008 - Řádky toho fejetonu píši na balkoně luxusního hotelu Millenium Palace s výhledem na Ochridské jezero. Málokdy jsem viděl v životě tak krásný kus země, jako je tento jihozápadní cíp Makedonie. Každý kout je zde prostoupen prastarou kulturou, na každém kroku číhá nějaká připomínka počátků křesťanství. Trvalá přítomnost veleduchů Konstantina a Metoděje ve mně probouzí hluboký pocit méněcennosti. -
Fejeton místo protestsongu
29.05.2008 - Ve dnech 20.-22. května proběhla v Praze v Městské knihovně mezinárodní konference o 68. roce. Spolupořádala ji Literární akademie Josefa Škvoreckého; byli k vidění a slyšení zajímaví lidé jako Milan Uhde, Ivan Klíma či ze zahraniční ruský bohemista Oleg Malevič. I já jsem se vetřel mezi referující s povídáním o písničkářích druhé půle šedesátých let, o jejich textech a vlivu na tehdejší společnost. Nebylo to ale referování samožerné, mluvil jsem jen o starších kamarádech a kolezích, mně bylo tenkrát sotva patnáct. -
S nenapravitelným zpožděním
22.05.2008 - Mně bylo tenkrát sice jenom patnáct, zrovna jsem se chystal změnit základní školu za střední. Koncem prázdnin 68 cestou z chalupy do Prahy jsme se prodírali konvojem sovětských tanků, jeden nás škodolibě natlačil do příkopu za Hostivicemi. Hrozně jsem se bál, ale otec za volantem mě uklidňoval, že v téhle zemi asi musí mít každá generace nějakou smutnou zkušenost na celý život. Zabralo to - už nikdy potom nic můj život tolik neovlivnilo. Všechno, co následovalo, jsem poměřoval jenom osmašedesátým. -
Je libo roubíček?
15.05.2008 - Před mnoha lety jsem se v jednom televizním pořadu zeptal Martina Stropnického, který tehdy byl naším velvyslancem v Lisabonu, jestli nemá chuť fackovat a nakopávat, když mu přijede parlamentní delegace například republikánské strany. Pan velvyslanec mě velmi správně umravnil řka, že takové pocity musí zůstat stranou, protože v tu chvíli on je pro ně jeho excelence a oni jsou volenými představiteli lidu. Pochopil jsem tedy, co je to diplomatická zdvořilost, ale pochopit a souhlasit jsou dvě rozdílné věci.
DOPORUČUJI
