BLOG - ČLÁNEK

Melancholická noc /1979/

19.04.2016 - Až nohy mé stín dohoní, den dodoutná, kytky dovoní,

Až nohy mé stín dohoní,

den dodoutná, kytky dovoní,

smích mi ozvěny rozkradou,

začnu se bát.

Tma se vydá naší zahradou

spáchat atentát.


Kontury zfialoví

tichou účastí,

když noc mě loví

do pastí.


Až nohy mé pád nezvládnou,

noc polapí mě tak bezvládnou,

dřív než upíři dosvačí

a dopijí,

noc mě nadosmrti poznačí

melancholií.


Zašeptám do vikýře:
„Prosím, dneska ne!“

Jak malé zvíře

bezbranné.


Pak vyhledám své souhvězdí,

kam rakety zatím nejezdí,

kde se navečer nestmívá,

kde není stín,

kde se tudíž potmě neskrývá

potměšilý splín.