BLOG - ČLÁNEK

Vyznání /1980/

24.07.2017 - Svůj cit jsem pustil jako prase z chlívka

Svůj cit jsem pustil jako prase z chlívka

na malej špacít Vaší zahrádkou.

Toho se nejdřív lekne každá dívka,

třebas Vy, drahá, jen tak namátkou.


Jéžíši Kriste, milostivá paní,

mé srdce je tím vepřem rozryto

a oko dávno neví, co je spaní,

když slzami mu plní koryto.


V družstevním denně na Vás čekám bytě,

tam zapomenem, co je rozvaha,

a podlehneme žití absurditě,

pokud to snese vetchá podlaha.


Tam vyrazím jak divé prase z chlívka,

které noc bičem chtíče pohání.

Toho se nejdřív lekne každá dívka,

než zachrochtám své tiché vyznání:


Jsem slušnej chlápek, řádně platím daně,

jen tu a tam se s vepřem ztotožním.

To ovšem trvá nejdýl do snídaně

a vědí o tom pouze na kožním.