Svobodně se bát
12.06.2008 - Řádky toho fejetonu píši na balkoně luxusního hotelu Millenium Palace s výhledem na Ochridské jezero. Málokdy jsem viděl v životě tak krásný kus země, jako je tento jihozápadní cíp Makedonie. Každý kout je zde prostoupen prastarou kulturou, na každém kroku číhá nějaká připomínka počátků křesťanství. Trvalá přítomnost veleduchů Konstantina a Metoděje ve mně probouzí hluboký pocit méněcennosti.Vůbec si nedovedu představit, jak v jejich monumentálním stínu budu moci splnit to, co jsem svým makedonským hostitelům slíbil, totiž fundovaně přispět do debaty na téma svoboda a strach.
Naštěstí jsem měl dobrý nápad a zašel jsem do kavárny. U stolku na břehu jezera dal jsem se do řeči s číšníkem. Zaujal mě hned, když mi přinesl moučník, do něhož byla hluboko zapíchnutá vidlička. Nejdřív jsem myslel, že už ho někdo ochutnával, ale když jsem se rozhlédl po restauraci, uviděl jsem, že i jiní obdrželi dezert probodený jako ulovené zvíře. Číšník zachytil můj tázavý pohled a ochotně mi vysvětlil, že tento způsob servírování je podle jeho názoru truchlivým pozůstatkem staleté otomanské nadvlády. Hned jsem věděl, že se mu mohu bez obav svěřit se svým problémem svobody a strachu.
Chvíli přemýšlel, zdálo se mi, že na mě hledí s nepříjemnou shovívavostí. A pak řekl, že podle jeho názoru je zcela nemožné prožít jediný den bez chvilky strachu stejně jako bez pomyšlení na svobodu. Že sice i běžný Makedonec myslí na obojí denně, ale toho strachu prý v tom bude přece jenom víc. Pořád přežívá strach, který i v té báječné Jugoslávii kdysi byl uměle vytvářen režimem (obraz nepřítele, třetí světové války, atomové bomby…). Sen o svobodě se nakonec sice splnil, může se jakž takž volně cestovat a nikdo neriskuje vězení za názor. Lidé se však ocitají v rukou zvolených zástupců, kteří na svobodu kašlou, považují ji za pouhé synonymum pro tržní hospodářství.
Byla to přednáška, kterou stačilo jen rychle zaznamenat, však už ho také vrchní dosti ostře volal zpátky na plac. Na chvilku zaváhal, viděl jsem, jak se to v něm sváří, ale pak se svobodně rozhodl poslechnout.
Pozval jsem ho po šichtě na panáka a společně jsme se shodli na jediném: pro obyvatele postkomunistické země je vždycky lepší bát se svobodně nežli bát se svobody. A že nám to pro začátek stačí.
