Rebel a rebelie
27.11.2008 - Rebelem by nikdy neměl být označován kdekterý pitomec jenom proto, že omylem vybočí z řady. Rebel znamená životní program a charakterovou vlohu, osobitý pohled na svět a společnost, sebevražednou touhu za každých okolností alespoň se pokusit pochcat nohavice establishmentu. Rebel je vášeň v srdci, zničující oheň osamělosti a břemeno deprese za celé lidstvo. Rebel je upřímnost k sobě samotnému a milosrdné mlčení čelem k masám. Rebel je vítr ve vlasech a úsměv skrze slzy, Rebel je havlíčkobrodské pivo, ale to mně nechutná. Rebel je schopnost milovat i nenávidět současně a touha umřít pro ten rozpor. Rebel je synonymum pro svobodu.Od událostí, které v českých dějinách nazýváme selskými rebeliemi, uplynulo už několik století. Hovoříme o vzpourách vedených rebely, o rebeliích. Představujeme si pod vlivem historické literatury či filmů odbojné muže ohnivých zraků, rozervaných oděvů a vesměs i nedobrých konců. Jedna z takových nešťastných bouří nám dokonce vstoupila do jazyka i rčením „dopadnout jako sedláci u Chlumce“.
Dílo sochaře Jakuba Obrovského je dobře viditelné ze silnice číslo 11 mezi Chlumcem nad Cidlinou a Novým Městem. Říká se ale mezi odborníky, že socha působí spíš komicky, poražený představitel selského odboje prý se drží za hlavu v tak legrační póze, že vypadá, jako by se ptal: Kam jsem sakra dal ty klíče?
Slovo rebel od těch dob poněkud posunulo svůj význam, a to nejen pod vlivem Jamese Deana; rebel je dnes cosi ušlechtilejšího nežli buřič nebo povstalec či vzbouřenec. Rebel se mi zdá být čistší a oduševnělejší. Rebel je čestný titul na úrovni laureáta Nobelovy ceny. Nemělo by se jím plýtvat.
Nechápu, jak mohou být rebelkami nazývány ony dvě dámy, které opustily poslanecký klub Strany zelených a navíc o své vůli píší Obamovi ohledně radaru. Mezi rebelováním, zpíváním cizí písně za cizí chléb a obyčejnou lidskou hloupostí zeje přece hluboká propast. Ale čert vzal slovo, jde tu o řešení složité situace. Historie nás učí, že v boji 26. března 1775 bylo zabito pět vzbouřenců, tři se utopili a zbylým 211 zajatcům císařští vojáci uřezali knoflíky u kalhot, aby si je museli oběma rukama držet. To je myslím velmi elegantní opatření, měli bychom je zvážit i v nepoetické době patentů a suchých zipů.
