Černé hvězdičky
15.01.2009 - Těšil jsem se na ten prostor několika dní mezi Vánočními svátky a Silvestrem jako každý rok. Je to takové bezčasí, kdy se celkem nic rozumného nedá dělat, ježíšek nás zase zklamal, úřady fungují jen polovičatě a lidé nejsou na svých místech ještě frapantněji nežli po celý předchozí rok. I já sám mívám pocit, že to lepší ve mně čeká skryto na změnu letopočtu.Těšil jsem se tedy především, že si takzvaně odpočinu na chalupě, což spočívá v tom, že budu hledět vršky a lesy, vyhánět myši z baráku a kontrolovat sousedům komíny, zda už přestali topit petlahvemi plnými mokrých pilin, poněvadž vydrží mnohem déle nežli brikety. O všechny tyto radosti jsem však byl brutálně připraven. Když jsem otevřel vrátka do zahrady, nevěřil jsem vlastním očím – dobrá třetina pozemku byla buldozery a bagry obrácena doslova naruby, plot, který jsem na podzim ještě naivně opravoval a natíral, provalen a odstraněn, za své dokonce vzaly i jabloň a švestka a několik rybízových keřů! A teď nejde o to, že je mně rybíz odporný.
Policie pravila, že s tím nechce mít nic společného, že je to spor mezi chalupářem a obcí, a zavolala na místo činu místostarostu. Teprve on mi věc dokázal vyložit ve správném světle - už dlouho si totiž osobujeme právo na okupaci obecního území. Zabíráme za plotem víc, než na kolik nás opravňuje katastrální mapa; podle ní dokonce i dům, který jsme před patnácti lety v dobré víře zakoupili (včetně roztomilé zahrádky), se svou zadní částí nachází na obecním teritoriu... Pochopil jsem toto vysvětlení jako narážku na fakt, že ještě můžeme být rádi, že bagr a buldozer se této části stavby ohleduplně vyhýbaly a nesrovnaly ji se zemí, protože z právního hlediska by se vlastně zas tolik nestalo.
Situace mi připomněla starý vtip o tom, jak měl Vladimír Iljič rád děti. Pro pamětníky a nebo pro oběti zvůle státního, obecní či jiného establišmentu stručně uvádím: Vladimír Iljič se takhle po ránu holí na břehu jezera, tvář plnou pěny a v ruce břitvu. Jde kolem malý chlapec a se zájmem se na něj zahledí: Co to děláš, strejčku? A představte si, co Vladimír Iljič Lenin tomu děcku odpověděl! Tak nějak lidsky a prostě jenom: Holím se chlapče, holím... Chápete, jak asi musel milovat děti? Vždyť mohl toho hocha klidně taky podříznout...!
Ačkoli se mi před očima dělají černé hvězdičky a mírně unavená anarchistická krev se pění, nezbývá mi, než se smířit se situací. A to prosím ještě není ani žádná válka, ani nevládne bezuzdná totalita. Jenom obecní zastupitelstvo.
