Jiří Dědeček - básník a písničkář

Kosmonaut /1975/

24.03.2013 - Tak už v tom teda lítám, v tý slavný raketě,

vybrali si mě k tomu z tisíců lidí na světě. Jsem na to děsně hrdej a je mi do tance, už vidím, jak mý děti čtou vo fotrovi v čítance. Pomalu už mi stoupá ta sláva do hlavy, vždyť jsem největší frajer celá Sluneční soustavy, jen když vesmírnej tajfun mi hvízdá do uší, napadají mě věci, který hrdinům nesluší: Proč zrovna já si tu sem tam po nebi lítám, když mě to ale vůbec nebaví? Z okna se nekoukám a hvězdy nepočítám, čekám jen, kdy ta kraksna zastaví. Na Zemi jsem se bál i šlapacího auta, a tak se mi zdá trochu komický, že sedím v korábu a dělám astronauta a hulákám tu písně kosmický. Snad až se vrátím domů z tohohle vesmíru, budou stát všichni lidi v jediným velkým špalíru a budou volat Nazdár! a spoustu volovin a potom za mnou přijdou nějaký dámy vod novin. Dřív než se vzpamatuju, abych je vyhodil, zeptaj se, co bych dělal, kdybych se znova narodil. A já odpovím vážně a s tváří smuteční: Dámy, to bych v tu chvíli visel na šňůře pupeční.