BÁSEŇ PRO TENTO DEN

22.10.2016
Po nebi plují vzducholodě, ze kterých padá omítka,

NOVÉ ALBUM

Vydavatelství: IndiesMG
Vydáno: 2013

Soubor všech písniček o Praze od nejstarších /Holky z ČKD, Vysočany Libeň/ až po nejnovější /Podolí, Okolo Mlejna/.

Vydavatelství: Limonádový Joe
Vydáno: 2013

Pohádky pro dospělé a jejich děti. Kongeniálně ilustroval Petr Nikl.

NOVÝ PŘEKLAD

Krutá dobrodružství

Vydavatelství: MAŤA
Vydáno: 2014

Výbor z poezie a písňových textů Borise Viana.

 

Elegance nedbalosti

 

V souvislosti s Francouzi se často používá termín „nedbalá elegance“. Obvykle se tím míní šála přehozená jen tak ledabyle přes rameno, sáčko s našitou loketní záplatou, dámská nožka v polobotce naboso za únorové plískanice. Podle svědectví současníků i podle fotografií se Vian v tomto ohledu obecné představě o Francouzích nevymykal, byl to vysoký, krásný chlap jemné tváře, který by nedbalou eleganci mohl vyučovat. V jeho tvorbě jsem však při překládání objevil cosi, co bych si troufal v přesmyčce nazvat elegantní nedbalost.

 

Po zkušenosti s formálně vycizelovanou poezií Georgese Brassense /který mimochodem Viana měl velmi rád a navštěvoval jeho představení/, s propracovanou dramatickou lyrikou Jacquese Brela nebo s ostře pointovanými absurditami Serge Gainsbourga, působí Vianovy verše na první přečtení jako polotovary. To platí především u básní psaných volným veršem - výborný nápad se co nejrychleji zpracuje a odloží, protože na jeho místo se neodbytně dere další, stejně geniální. Ale není čas. Možná k takovému postupu umělce nutí podvědomě vážná srdeční choroba; při stavu tehdejší medicíny zřejmě cítil, že žije doslova ze dne na den. Tak vznikají jakési literární skicy, které se možná jednotlivě mohou míjet účinkem, ale ocitnou-li se tři čtyři vedle sebe, už vytvářejí dílo. Věřím, že tak to Vian chtěl. Zcela jinak potom působí Vian ve svých písňových textech, sonetech a Villonovských baladách. To jsou příklady ochočení si přísné formy s hravostí a neobyčejnou vynalézavostí, která občas dokáže překladatele přivádět k zoufalství.

 

Tento výbor z Vianovy poezie je samozřejmě velmi subjektivní. S laskavým dovolením vydavatele jsem si přeložil, co mám rád. Do mého výběru pak poměrně razantně promluvila autorská práva, ale přece doufám, že zůstalo dost, aby si čtenář početl a užil. Z jednotlivých sbírek, jejichž jména vždy uvádíme na začátku bloku, jsem pak dával přednost těm kouskům, které nejsou příliš konkrétně zakotveny ve francouzské realitě čtyřicátých a padesátých let, protože takové by byly srozumitelné dnes už jen literární vědě.

 

A musím také na závěr přiznat, že když jsem práci na této knížce přijímal, měl jsem už leccos hotovo. Především písňové texty, které jsem v roce 1997 připravil pro Divadlo v Dlouhé a jeho Kabaret Vian – Cami, dále pak drobné úryvky, jimiž jsem přispěl do knihy od Philippa Boggia „Boris Vian“ (v roce 2004 vydala Paseka v překladu Zuzany Dlabalové). V této knize lze také nalézt Vianův veršovaný dopis příteli Raymondu Queneauovi, jenž slíbil napsat předmluvu k Srdcerváči, ale otálel. Dovolte, abych tou bláznivou hříčkou svůj doslov zakončil:

 

Vjeř, Rémone, že nechtěl bich

 

Nit oddechu ti zpřetrhat

 

To bich se rači v oko pích

 

I strom bich zbavil lystů mích

 

A na rakef si zvyknout stih

 

Než z mrských prsou kdesi ssát

 

Předmluvníh něco oněh vět

 

Co rukospis můj bi si přál

 

Od tebe tolik právje teť;

 

Smjel-li bich na to pomysled

 

Nebil bi můj tak temný žal.

 

 

 

Jiří Dědeček, 3.10.2013