PŘEKLADY
Vydavatelství: Národní divadlo
Vydáno: 2007

Taneční divadlo s podtitulem „Sólo pro tři“ je strhující představení inspirované životy a písněmi tří zpívajících básníků 60. a 70. let minulého století. Jacques Brel, Vladimir Vysockij a Karel Kryl jsou dnes již jména klasiků, jimž však toto označení z duše a po právu vlastně nesluší. Tři velcí umělci, kteří ač mluvili odlišnými jazyky, jakoby promlouvali stejnou řečí. Hlasem své doby, hlasy svého národa, ale především hlasem lidského srdce, bez ohledu na čas a prostor, z ruských a francouzských originálů v kongeniálních překladech Jiřího Dědečka. Tento netradiční projekt uměleckého šéfa baletu ND a choreografa Petra Zusky, který ušil přímo na míru sólistům i sboru je ojedinělý svou symbolikou, detailním propracováním námětu a důmyslnou režijní koncepcí.

premiéra: 19.5.2007

Vydavatelství: Garamond
Vydáno: 2006

Bernard Emond: Rue Darling 20,17. Kanadský autor, režisér a spisovatel.

Vydavatelství: Divadlo komedie
Vydáno: 2004

Patrick Grégoire: L´imbécile. Překlad divadelní hry spolu s Markem Matějkou.

Vydavatelství: Gramofonové závody Loděnice
Vydáno: 1998

Stormy Weather, I Wanna Be Loved By You, Willow weeps for me a další vybrané kousky amerických swingových hvězd v mých překladech a v podání Světlany Nálepkové, doprovází Blue Angel Memory Band Jiřího Toufara.

Vydavatelství: Cuibar
Vydáno: 2003

Antonín Dvořák: Písně milostné. Překlady básní Gustava Pflegera Moravského pro buklet k CD španělského tenoristy José Cury.

Vydavatelství: Communauté Wallonie-Bruxelles
Vydáno: 2001

Překlady 12 písní J. Brela vlastně CWB objednala k příležitosti velké retrospektivní výstavy "Jacques Brel" v Praze. Vydání tiskem se 10 textů dočkalo až v bukletu CD "Musíme vidět dál".

Vydavatelství: Národní filmový archiv
Vydáno: 2000

Gilles Deleuze: L´image - mouvement. Úvahy francouzského filozofa o filmu. Přeloženo za laskavé supervize dr. Přemysla Maydla.

Vydavatelství: M-Konzult
Vydáno: 1997

Colette le Bour´his: Une passante a Malá Strana. Překlad novely mladé francouzské spisovatelky.

Vydavatelství: Divadlo v Dlouhé
Vydáno: 1997

12 písňových textů B. Viana přeložených pro potřeby divadelního představení "Kabaret Vian-Cami" /režie Jan Borna/. Některé z dotyčných písniček vydalo Divadlo v Dlouhé na CD "Krátké písně z Dlouhé", zpívají herci a deska je myslím stále k dostání v pokladně divadla.

Vydavatelství: Lotos
Vydáno: 1996

15 textů E.Piaf přeloženo pro CD Světlany Nálepkové "Nelituj". Na desce je jich nakonec použito méně, ale ty české verze existují.

Vydavatelství: Národní filmový archiv
Vydáno: 1995

Jean-Claude Carriere: Raconter une histoire + Voyage a Bruxelles. Překlad C. textů týkajících se psaní scénářů. Přeloženo společně s Terezou Brdečkovou.

Vydavatelství: Panton
Vydáno: 1988

Překlady padesáti písňových textů Georgese Brassense. Kladl jsem tu důraz na věrnost originálu a současně na zpívatelnost překladů. V diskografii je jedno EP a jedno CD, na nichž si lze ověřit, jak se to povedlo.

Vydavatelství: Sekce mladé hudby
Vydáno: 1983

Překlad L. životopisu a některých textů Beatles.

Vydavatelství: Slovensko-český klub
Vydáno: 2010

Kuniak, Juraj: Nervus vagus. Do češtiny preložil Jiří Dědeček. Koláže Ján Kudlička. Doslov napísal Miroslav Kovářík. Slovensko-český klub, Praha 2010. 47 s. ISBN 978-80-87016-09-1
Knihu do súťaže nominoval Radislav Kendera.
Juraj Kuniak (1955) našiel svoje ústredné miesto sveta aj srdca v Černovej, rodisku svojich rodičov. Lyrická zbierka z roku 1995 Blúdivý nerv v preklade do češtiny prináša bilančné verše, citlivé a presné, ktoré evokujú 70. roky, keď básnik študoval v Prahe.

Vydavatelství: Yu-Hsi Publishing, Taipei
Vydáno: 2012

Věci po mrtvých čínsky

Vydavatelství: MAŤA
Vydáno: 2014

Výbor z poezie a písňových textů Borise Viana.

 

Elegance nedbalosti

 

V souvislosti s Francouzi se často používá termín „nedbalá elegance“. Obvykle se tím míní šála přehozená jen tak ledabyle přes rameno, sáčko s našitou loketní záplatou, dámská nožka v polobotce naboso za únorové plískanice. Podle svědectví současníků i podle fotografií se Vian v tomto ohledu obecné představě o Francouzích nevymykal, byl to vysoký, krásný chlap jemné tváře, který by nedbalou eleganci mohl vyučovat. V jeho tvorbě jsem však při překládání objevil cosi, co bych si troufal v přesmyčce nazvat elegantní nedbalost.

 

Po zkušenosti s formálně vycizelovanou poezií Georgese Brassense /který mimochodem Viana měl velmi rád a navštěvoval jeho představení/, s propracovanou dramatickou lyrikou Jacquese Brela nebo s ostře pointovanými absurditami Serge Gainsbourga, působí Vianovy verše na první přečtení jako polotovary. To platí především u básní psaných volným veršem - výborný nápad se co nejrychleji zpracuje a odloží, protože na jeho místo se neodbytně dere další, stejně geniální. Ale není čas. Možná k takovému postupu umělce nutí podvědomě vážná srdeční choroba; při stavu tehdejší medicíny zřejmě cítil, že žije doslova ze dne na den. Tak vznikají jakési literární skicy, které se možná jednotlivě mohou míjet účinkem, ale ocitnou-li se tři čtyři vedle sebe, už vytvářejí dílo. Věřím, že tak to Vian chtěl. Zcela jinak potom působí Vian ve svých písňových textech, sonetech a Villonovských baladách. To jsou příklady ochočení si přísné formy s hravostí a neobyčejnou vynalézavostí, která občas dokáže překladatele přivádět k zoufalství.

 

Tento výbor z Vianovy poezie je samozřejmě velmi subjektivní. S laskavým dovolením vydavatele jsem si přeložil, co mám rád. Do mého výběru pak poměrně razantně promluvila autorská práva, ale přece doufám, že zůstalo dost, aby si čtenář početl a užil. Z jednotlivých sbírek, jejichž jména vždy uvádíme na začátku bloku, jsem pak dával přednost těm kouskům, které nejsou příliš konkrétně zakotveny ve francouzské realitě čtyřicátých a padesátých let, protože takové by byly srozumitelné dnes už jen literární vědě.

 

A musím také na závěr přiznat, že když jsem práci na této knížce přijímal, měl jsem už leccos hotovo. Především písňové texty, které jsem v roce 1997 připravil pro Divadlo v Dlouhé a jeho Kabaret Vian – Cami, dále pak drobné úryvky, jimiž jsem přispěl do knihy od Philippa Boggia „Boris Vian“ (v roce 2004 vydala Paseka v překladu Zuzany Dlabalové). V této knize lze také nalézt Vianův veršovaný dopis příteli Raymondu Queneauovi, jenž slíbil napsat předmluvu k Srdcerváči, ale otálel. Dovolte, abych tou bláznivou hříčkou svůj doslov zakončil:

 

Vjeř, Rémone, že nechtěl bich

 

Nit oddechu ti zpřetrhat

 

To bich se rači v oko pích

 

I strom bich zbavil lystů mích

 

A na rakef si zvyknout stih

 

Než z mrských prsou kdesi ssát

 

Předmluvníh něco oněh vět

 

Co rukospis můj bi si přál

 

Od tebe tolik právje teť;

 

Smjel-li bich na to pomysled

 

Nebil bi můj tak temný žal.

 

 

 

Jiří Dědeček, 3.10.2013