PŘEKLADY

Krutá dobrodružství


Vydavatelství: MAŤA
Vydáno: 2014

Výbor z poezie a písňových textů Borise Viana.

 

Elegance nedbalosti

 

V souvislosti s Francouzi se často používá termín „nedbalá elegance“. Obvykle se tím míní šála přehozená jen tak ledabyle přes rameno, sáčko s našitou loketní záplatou, dámská nožka v polobotce naboso za únorové plískanice. Podle svědectví současníků i podle fotografií se Vian v tomto ohledu obecné představě o Francouzích nevymykal, byl to vysoký, krásný chlap jemné tváře, který by nedbalou eleganci mohl vyučovat. V jeho tvorbě jsem však při překládání objevil cosi, co bych si troufal v přesmyčce nazvat elegantní nedbalost.

 

Po zkušenosti s formálně vycizelovanou poezií Georgese Brassense /který mimochodem Viana měl velmi rád a navštěvoval jeho představení/, s propracovanou dramatickou lyrikou Jacquese Brela nebo s ostře pointovanými absurditami Serge Gainsbourga, působí Vianovy verše na první přečtení jako polotovary. To platí především u básní psaných volným veršem - výborný nápad se co nejrychleji zpracuje a odloží, protože na jeho místo se neodbytně dere další, stejně geniální. Ale není čas. Možná k takovému postupu umělce nutí podvědomě vážná srdeční choroba; při stavu tehdejší medicíny zřejmě cítil, že žije doslova ze dne na den. Tak vznikají jakési literární skicy, které se možná jednotlivě mohou míjet účinkem, ale ocitnou-li se tři čtyři vedle sebe, už vytvářejí dílo. Věřím, že tak to Vian chtěl. Zcela jinak potom působí Vian ve svých písňových textech, sonetech a Villonovských baladách. To jsou příklady ochočení si přísné formy s hravostí a neobyčejnou vynalézavostí, která občas dokáže překladatele přivádět k zoufalství.

 

Tento výbor z Vianovy poezie je samozřejmě velmi subjektivní. S laskavým dovolením vydavatele jsem si přeložil, co mám rád. Do mého výběru pak poměrně razantně promluvila autorská práva, ale přece doufám, že zůstalo dost, aby si čtenář početl a užil. Z jednotlivých sbírek, jejichž jména vždy uvádíme na začátku bloku, jsem pak dával přednost těm kouskům, které nejsou příliš konkrétně zakotveny ve francouzské realitě čtyřicátých a padesátých let, protože takové by byly srozumitelné dnes už jen literární vědě.

 

A musím také na závěr přiznat, že když jsem práci na této knížce přijímal, měl jsem už leccos hotovo. Především písňové texty, které jsem v roce 1997 připravil pro Divadlo v Dlouhé a jeho Kabaret Vian – Cami, dále pak drobné úryvky, jimiž jsem přispěl do knihy od Philippa Boggia „Boris Vian“ (v roce 2004 vydala Paseka v překladu Zuzany Dlabalové). V této knize lze také nalézt Vianův veršovaný dopis příteli Raymondu Queneauovi, jenž slíbil napsat předmluvu k Srdcerváči, ale otálel. Dovolte, abych tou bláznivou hříčkou svůj doslov zakončil:

 

Vjeř, Rémone, že nechtěl bich

 

Nit oddechu ti zpřetrhat

 

To bich se rači v oko pích

 

I strom bich zbavil lystů mích

 

A na rakef si zvyknout stih

 

Než z mrských prsou kdesi ssát

 

Předmluvníh něco oněh vět

 

Co rukospis můj bi si přál

 

Od tebe tolik právje teť;

 

Smjel-li bich na to pomysled

 

Nebil bi můj tak temný žal.

 

 

 

Jiří Dědeček, 3.10.2013

 

 

 


Všechno už se řeklo tisíckrát /Tout a été dit cent fois/

 

Všechno už se řeklo tisíckrát  

A jistě lépe než bych to kdy zvlád

A stejně když píšu verše

Tak mě to baví

Tak mě to baví

Tak mě to baví a seru vám na hlavy.

 

Kde kohout koktoá /Ou chante le coq tot/

 

 

 

Este je město cyklistiky

 

Šlapou zde tiše zas a zas

 

Žhaví se dlažba stovkou tras

 

Zatáčky spurty brzdy smyky

 

 

 

Tam nechodí se do putyky

 

Jen s bicykly se tráví čas

 

A žádný okruh nepropás

 

Kdo tam kdy chtěl mít dobré styky

 

 

 

Závodů je tam jako máku

 

Pro radost ctěných Esteváků

 

Jezdí se celý boží den

 

 

 

Co vypravěč ví o tom městě?

 

Inu být vydán šlapkám vplen

 

To je ráj pedelistů, Este…

 

Balada o temných obchodech /Ballade des marchés obscurs/

 

 

 

Vy kterým z válek rostou tučná břicha 

 

Kšeftaři hnusní co jste zahmyzili svět  

 

Přijde den bude pozdě honit bycha 

 

Chystáme pro vás onačejší střet 

 

I když to jařmo nestrhneme hned   

 

Přece jen se to někde uvnitř střádá 

 

Váš hraný soucit studí jako led 

 

Když od Boha sic konec války žádá, 

 

Však Ďábla prosí, ať trvá sto pět let. 

 

 

 

Špinavá chátra ducha nerozdmychá

 

Tatam jsou šperky boa pléd

 

Už jenom bodák neúnavně píchá

 

Vniveč je celá noblesa těch let

 

Před hněvem lidu neochrání zeď

 

A kožešina špatně kryje záda

 

Za to se bude v hrobě obracet

 

Kdo od Boha sic konec války žádá

 

Však Ďábla prosí, ať trvá sto pět let

 

 

 

Matky i děti mají prázdná břicha

 

Zato krčmář je jeden květ

 

Při sklence dá i na minutu ticha 

 

Mrzáku hodí falešných pár vět

 

A rakvář ten se musí ohánět

 

I nevinný už zákon cechu zvládá

 

Plení a loupí a ne naposled

 

Když od Boha sic konec války žádá

 

Však Ďábla prosí, ať trvá sto pět let

 

 

 

Poslání

 

 

 

Princi jste bohat lze vám závidět

 

Já ale počkám nebude to zrada

 

A rozbiju váš nabubřelý ret

 

Jenž od Boha sic konec války žádá

 

Však Ďábla prosí, ať trvá sto pět let