BLOG - ČLÁNEK

Někdy k ránu

11.06.2019 - Někdy k ránu, když už v baru končí muzika, uviděl jsem u barpultu toho buzika,

Někdy k ránu, když už v baru končí muzika,

uviděl jsem u barpultu toho buzika,

zdál se to bejt slušnej chlápek, srdce na dlani,

dokavad mi objednával chlast a snídani.


Pak mi říkal, jak to chodí mezi chlapama,

při jídle mě trochu makal svejma tlapama,

tak jsem teda zažertoval: „To by stačilo,

na dluh dávám jenom ženskejm, chlapům za kilo.“


Hned mi sunul do kapsičky jednu zelenou,

a že prej mě veme sebou na dovolenou.

Nevěděl jsem, jak se z toho zdravej dostanu,

tak jsem zkusil starej fígl, že jdu na stranu.


Abysem mu nezdrh s těma jeho prachama,

dal mě zvenčí hlídat dvouma teplajzníkama.

Zatímco si hoši četli se zdí prasárny,

já už si to oknem hasil pryč z tý teplárny.


Od těch dob, jak potkám tyhle kluky teplouší,

tvářím se tak, že to na mě žádnej nezkouší,

jak mi začnou nutit prachy, tak se dekuju,

balím gratis všecky holky, který miluju.