Zahlcen osmičkami
08.05.2008 - Před čtyřiceti roky na den přesně jsem stál v davu na Staroměstském náměstí a poslouchal jsem projev Josefa Smrkovského. Plamenně k národu promlouval z improvizované tribuny hned vedle smrtky se zvonečkem a okének apoštolů.Už si dnes nevzpomenu, co povídal, ale velmi přesně si pamatuji formu – hovořil neustále v první osobě množného čísla: my jsme učinili, my rozhodneme, naše další kroky budou a my nikdy nedovolíme… Nějakému sedmnáctiletému frackovi, který stál vedle mě, vrtal ten plurál hlavou, i vyčkal dramatické pauzy v soudruhově projevu a do ní naplno vykřikl: A kdo je to MY?
Muž na tribuně hněvivě zkřivil tvář a pokoušel se v davu vyhledat viníka, jak byl zvyklý. Když nalezl sotva zletilého máničku, na chvíli zaváhal, ale pak se mu replika sama nabídla. A zařval: Mladý muži, až budete v mém věku, budete se na věci dívat jinak! Tím nás ale nijak neuspokojil a z davu nedaleko ode mě se ozval výkřik: Stáří nejsou zásluhy! Bylo vidět, že řečník by rád z tribuny vydal příkaz k vyhledání a potrestání viníka, ale doba byla taková, že se to zrovna moc nehodilo. Bylo 8. května 1968.
28.8. téhož roku jsem stál na návsi jedné nejmenované střediskové vesničky na okrese Plzeň-sever a hleděl jsem s kamarádem vrstevníkem na dva sovětské vojáky kavkazského původu, jak s bazukami na ramenou dirigují dopravu spřátelené obrněné techniky. Kamarád v zadumání prohlásil: Jestli do čtrnácti dnů neodejdou, vsaď se, že Amerika začne bombardovat SSSR. Nevsadil jsem se.
A dobře jsem udělal. Kamarád z dětství se záhy stal významným okresním činovníkem strany a po dvacet let požíval výhod její vedoucí úlohy ve společnosti. Když pak přišel čas, založil ve vesnici OF a stal se jeho předsedou. Dnes je úspěšným podnikatelem a milionářem okresního formátu. O jeho nynější stranické příslušnosti se raději šířit nebudu, abych neoslaboval vládní koalici.
Ve chvíli, kdy zveřejním tyto řádky, bude 8.5. 2008. Osmička na začátku, osmička na konci, ale nic moc bych z toho nevyvozoval. Je to je takové malé soukromé výročí a čtyřicet let jednoho života mezi těmi daty. Myslím, že jsem si svůj čas nemohl vybrat lépe.
