Dneska sníh, zítra písek
22.02.2008 - Když jsem o tomto slunném a mrazivém víkendu projížděl z Mukařova do Mnichovic, zrovna jsem byl svědkem toho, jak sněhové dělo poprašuje trávu sjezdovky na Šibeničním vrchu. Nejdřív mě napadlo, že by možná bylo lepší, kdyby se tu znova začalo věšet, alespoň ve dnech, kdy není sníh; rodiny s dětmi by měly pěknou vycházku. Doma jsem si ale zjistil, že tady jde o „horský areál“ v nadmořské výšce 448 metrů, a to mě umlčelo docela.Uvědomil jsem si, že zhruba stejnou výškou nad mořem se pyšní také takzvaný „lyžařský areál“ ve Vesci u Liberce. A tak obyvatelé Mnichovic a okolí ještě mohou být rádi, že majitel zde pouze zasněžuje dělem, že se nenechá svést špatnými příklady a nedováží sníh například z Norska. Nakonec tím rozhodně nikomu neublíží a tu energii na výrobu sněhu si zaplatí sám. Zatímco na vybudování běžeckého areálu ve Vesci se vynaložilo z veřejného rozpočtu přibližně tři sta padesát milionů korun! To je docela hodně. Co mám dělat, když nechci, aby se z mých peněz platil dovoz sněhu do míst, kde ne a nepadá?!
Jako obyvatel Hradčan musel jsem se s podobnou pitomostí smířit už na sklonku loňského roku, i zde se nám přímo pod okny běhalo dokolečka na sněhu odněkud z Krkonoš, okolo sedmi set náklaďáků ho sem prý navozilo. Od ozbrojeného protestu mě odvrátila pouze blahosklonná reakce pana prezidenta. /Samozřejmě toho minulého, tenhle nový by něco takového určitě nedovolil!/
Zprofanované bolševické heslo o poroučení větru a dešti teprve dnes s požehnáním nejvyšších míst dostává reálnou podobu. Dneska je to sníh, zítra to může být pouštní písek /na Petříně by se přece výborně jezdila ta zrušená rallye Paříž-Dakar/, pozítří třeba hory. Člověka samozřejmě hned napadne – a co naše české moře? A tu se přikláním k mínění štamgastů z hospody U zavěšenýho kafe, že musíme být rádi, že Katka jenom lyžovala, že například nepřeplavala kanál La Manche. Poněvadž to by nám sem za naše peníze to moře pravděpodobně na čas napumpovali.
