Nastavil jsem si zrcadlo
04.03.2008 - Máme doma v koupelně veliké zrcadlo, které v pravém dolním rohu ukazuje na digitálním displeji střídavě datum a čas. Když se povaluji ve vaně, tichým, šetrným blikáním mě bez ustání informuje, kolik je minut, hodin a let. Zdá se mi neuvěřitelné a obdivuhodné, jak důsledně se zabývá pouze přítomností, i když jsem přesvědčen, že při své inteligenci by mohlo, kdyby chtělo…Ano, když jsme je přijali do rodiny, musel jsem se rychle smířit s tím, že bude dalším z řady domácích přístrojů (myčka, pračka, toustovač, mrazák, telefon, o notebooku nemluvě), který je o něco chytřejší než já. (Já vím, je to otřepaný vtip, ale abych ho vylepšil, mohu přidat ještě sofistikovanou francouzskou vývrtku, kterou jsem se zatím dokázal jenom krvavě poranit…)
Trápilo mě to, ale jen do devětadvacátého února. S přestupným rokem si ani naše geniální zrcadlo poradit nedokázalo. Musel jsem je potupně odšroubovat ze zdi a přeladit na správné datum. Nebylo vůbec jednoduché najít náležitá tlačítka a nastavit na zrcadle změnu číslic, ale nakonec jsem svůj digitální souboj vybojoval vítězně. Nastavil jsem si tedy zrcadlo a chvíli jsem do něj hleděl.
A tu jsem si uvědomil, že ono nepřetržité a svým způsobem důrazné připomínání té nejpřítomnější přítomnosti skrývá hluboký smysl. Zrcadlo mi přece blikajícím mlčením oznamuje: dnes máme 7. března 2008, ty troubo! A pak už je na mě, abych z té zprávy vyvodil minulost (25. únor už byl, komunisté opět oslavili vítězství pracujícího lidu nad svobodou a demokracií), abych se vyrovnal s budoucností (blíží se 8. březen a s ním MDŽ; a zítra se bude tančit všude, pokud s tím něco neuděláme…). Naše zrcadlo ke mně zkrátka takhle promlouvá.
Určitě je to houby proti tomu, které vědělo, kdo je na světě nejkrásnější, ale já myslím, že od zrcadel by se zas nemělo chtít příliš. Stačí, že jsou ochotna reflektovat ksichtovou část některých obličejů, kdykoli se před ně dotyčný postaví.
